Jižní Korea patří k trochu opomíjeným destinacím v jihovýchodní Asii. Podle mého názoru je to škoda. I když na druhou stranu to má nespornou výhodu. Během mého měsíčního pobytu jsem potkal jen málo turistů z Evropy nebo Ameriky. Pří mém pobytu v Koreji jsem měl nespornou výhodu v tom, že mým průvodcem byl můj brácha, který v Koreji pobývá dohromady již něco kolem dvou let a proto jsem měl tu možnost poznat tuto zemi z jiného pohledu, než jí vidí klasický turista. Musím se přiznat, že Korea na mně neskutečně zapůsobila a je to země, kam se rozhodně chci vrátit.

Jižní Korea leží na Korejském poloostrově společně se Severní Koreou. Jižní a Severní Korea kdysi tvořily jeden stát. Do roku 1945 trvala pětatřicetiletá okupace Japonskem. Na konci druhé světové války vzniká na 38. rovnoběžce dělicí čára, která rozděluje Koreju na dvě části. Severní je pod správou SSSR a jižní pod správou USA. V roce 1948 vzniká Korejská republika a probíhají separátní volby jak na jihu, tak na severu. V roce 1950 začíná vstupem vojsk Severní Koreje do Jižní Koreje válka. Během chvíle se podaří severním Korejcům ovládnout skoro celý poloostrov. Vstupem Američanů se jižním Korejcům podařilo zahnat severní Korejce až k čínským hranicím a takřka to vypadalo, že Korea zůstane zase jednotná. Bohužel pro jižní Korejce se do války vložili Číňané, kterým se opět povedlo Američany zahnat až na dnešní demarkační linii. Od roku 1953 do dnešních dní v Koreji je defakto pořád válečný stav a je "jen uzavřené příměří". Když jsem měl tu možnost navštívit DMZ (Demilitarizované pásmo), tak můžu jen potvrdit, že válečné napětí tam opravdu je a už několikrát stačilo málo a válka opět vypukla. Komunistický systém na severu a americká přítomnost na jihu silně ovlivnily další vývoj obou zemí. Severní Korea trpí na začátku 21. století hladomorem. Jižní na druhou stranu patří mezi jednu z nejrozvinutějších zemí v jihovýchodní Asii.

Seoul

Když letíte do Seoulu, tak přistanete na letišti Inchon, které leží asi hodinu jízdy od centra Seoulu. Je to úplně nové letiště, které je postaveno na ostrově stejného jména. Letiště je obrovské a patří mezi nejmodernější na světě. Narozdíl od Seoulu je zde naprosto čisto - narozdíl od Seoulu a jiných měst, kde na ulicích často marně hledáte odpadkové koše. Na letiště v Inchonu zatím nevede metro. Máte však na výběr mezi taxíkem nebo speciálním autobusem. Z letiště jezdí plno linek na různá místa v Seolu. Doporučuji autobus, který je levnější a dá se říct i pohodlnější. V červnu 2003 stála nejdražší jízda 7000 wonů (cca 160 czk). Cesta trvá přibližně hodinu - záleží na tom, kam v Seolu jedete a na dopravní situaci.

Jedna z prvních věcí, která člověka překvapí, jsou Korejci. Na první pohled si nikdo nikoho nevšímá a každý si hledí svého. Na druhou stranu jsou Korejci neskutečně ochotní a milí. Stačí, když stojíte několik vteřin před plánkem metra nebo s mapou v ruce a už je u vás Korejec a ptá se anglický, zda nepotřebujete pomoc. Celkově jsou Korejci neskutečně ochotní a v Koreji poznáte pravý význam rčení náš zákazník, náš pán.

Další věc, na kterou si člověk rychle zvykne, ale která mu může způsobit problémy při návratu, je kriminalita. V Koreji a v Seolu především se prakticky nesetkáte s kriminalitou. První zážitek byl při nástupu do autobusu na letišti, kde necháte své zavazadlo u výstupních dveří a jdete si sednou do zadních částí autobusu. Čech zvyklý si v dopravních prostředcích zavazadlo přivazovat k ruce, pořád kouká, zda mu zavazadlo někdo nekrade. Jenže v Koreji vám toto skoro nehrozí. To samé v metru, kdy jsem říkal jedné korejské kamarádce, ať si nenechává mobil ležérně zasunutý v zadní kapse batohu při jízdě metrem. Načež se ona táže proč. Říkám, že by ho mohl někdo ukrást. Ona se na mně udiveně podívá a říká: proč by mi ho někdo kradl. Následně vysvětluje, že když si nechám v metru v jednom vagóně tašku a jdu si sednou do vedlejšího, tak si můžu být skoro stoprocentně jistý, že tu tašku po hodině jízdy najdu na stejném místě. Po této zkušenosti mně už více nepřekvapovaly odemčená a nastartovaná auta lidí, kteří si šli koupit něco do obchodu. Opuštěné a otevřené stánky přes polední pauzu atd. O to je ale obtížnější návrat domů...

Seoul je hlavní město Koreje od roku 1394. Dnes zde žije něco přes 12 mio obyvatel a Seoul se řadí mezí největší metropole na světě. Seoul je místo, kde se míchá moderní architektura s klasickou asijskou zástavbou na jedné straně a několik sto let starými paláci na straně druhé. Je to město, kde vidíte vliv korejské a západní civilizace, což vytváří fantastickou atmosféru.

Asi nejpůsobivějšími historickými památkami jsou staré královské paláce. Nejstarším z pěti královských paláců. V Seoulu se jich nachází celkem pět. Největším z nich je Gyeongbokgung, kde se nachází i Národní muzeum, kde je uchováno přes 120 tisíc artifaktů a kde má člověk možnost se seznámit s korejskou historií a tradicemi. Naproti radnici se nalézá palác Toksugung, který nepatří mezi největší, ale rozhodně stojí za vidění. V tomto paláci můžete vidět sochu krále Sejonga, který vynalezl korejské písmo. Fotky z těchto a dalších paláců můžete vidět ve fotodokumentaci na dalších stránkách.

V Soulu jsou dvě obrovská tradiční tržiště: První poblíž Jižní brány je stejnojmenné tržiště Namdamun a druhé u Východní brány Tongdamun. Tržiště Namdamun je v centru města a je doslova obklopeno výškovými budovami a luxusními hotely. Jsou zde tisíce obchodů a stánků, většinou uspořádaných podle nabízeného zboží a rozmanitost tohoto zboží je vskutku neuvěřitelná. Najdete zde prakticky vše od různých druhů zelenin a zvířátek po oblečeni a elektronické výrobky. Toto tržiště je díky své neobyčejné atmosféře často cílem zahraničních turistů.

Tržiště Tongdamun je také neobyčejně obrovské, ale od tržiště Namdamun se přece jen trochu liší. Na Tongdamunu je spousta nákupních středisek, ve kterých naleznete nesčetné množství malých obchůdků a stánku. Dongdaemun by se dal rozdělit na dvě časti, severní a jižní. V severní části nalezneme spíše tradiční, tzv. "staré tržiště", kdežto na jižní části se do výšek tyčí moderní obchodní komplexy, jako jsou Migliore, Doota nebo Freya Town. Před těmito komplexy jsou jakási pódia, kde se pořádají různé taneční a hudební vystoupení, soutěže či módní přehlídky. Narozdíl od "starého tržiště", které je z větší části otevřeno pres den, tyto moderní komplexy ožívají většinou po deváté hodině večerní a nákupní šílenství končí až kolem páté hodiny ranní.

Dalším nákupním rájem je Itaewon. Hlavní ulice plná obchodů a obchůdků a to nejenom s oblečením, obuví, módními doplňky, suvenýry, ale jsou zde také četná klenotnictví, obchody se starožitnými předměty, restaurace, rychlá občerstvení, noční kluby a bary. Ačkoliv Itaewon není zas až tolik rozlehlé místo, zajímavé na tom všem je, že na největší koncentraci cizinců nenarazíte ve starých královských palácích, ale naopak pravě zde, na Itaewonu. Proto, pokud zrovna netoužíte vidět Evropany a Američany, tak se Itaewonu vyhněte.

Jinou turisticky velmi rušnou nákupní zónou je Insadong. Je to ulička v centru města, která je doslova zasypána obchůdky se starožitnými předměty, suvenýry, starými kresbami a kaligrafickými potřebami, tradičními restauracemi, čajovnami a uměleckými galeriemi. Cela tato oblast Insadongu vám může připadat jako jedno velké umělecké muzeum.

V Soulu je mnoho tržišť, které se často specializují pouze na jeden druh sortimentu. Je zde například trh Jongsan, který je zaměřen výhradně na elektrotechniku. Dalo by se říci, že je to spíše obrovská nákupní zóna, ve které je přes 5 tisíc obchůdků nabízejících vše přes počítačový hardware a software, televize, spotřební elektroniku až po světelná zařízení a vše, co je s elektronikou spjato. V Soulu narazíte na nákupní zóny zaměřené pouze kupříkladu na hudební nástroje, klenotnické a hodinářské výrobky, zemědělské produkty či artefakty používané v orientální medicíně, ale najdete zde například i rybí trhy, květinářské trhy nebo celé ulice, kde se prodávají pouze svatební šaty, buddhistické předměty, rýžové koláčky "ttok" či protézy.

Sami si můžete nejlépe udělat představu z fotek, které naleznete na této stránce. Ke každé fotce jsem se pokusil dát krátký popis.




















































































































© 2003-2004 marek a ondra - korea@tmcz.net